Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 24 500 Kč (980,00 EUR)
skladem

KONTAKTY

Numismatika CB s.r.o.
Dopravně obchodní centrum Mercury
Nádražní 1759, 370 01 České Budějovice
tel: +420774319910
napište nám
info@numismatikacb.cz
 
 
Puncovní značky:
 

 


04. 01. 2018

PŘÍBĚH A RAŽBY USURPÁTORA MARKA FULVIA RUFA IOTAPIANA, PROTIVNÍKA FILIPA I. ARABA.

Během řady staletí římské vlády nad většinou tehdejších území ve Středomoří by nemělo překvapovat, že narážíme na poměrně značný počet usurpátorů, kteří se z různých důvodů rozhodli bojovat proti ústřední moci římských císařů. Třetí století, často označované historiky jako doba krize a úpadku impéria, je charakteristické velkým počtem povstání proti římským císařům, jež propukala v tomto období častěji, než v předchozích staletích a dokonce na sebe mnohdy navazovala, přičemž, jakkoli je obtížné je dokumentovat, představují překvapující pramen pro historické, a ještě více numismatické bádání tam, kde se to zdaří. A to je náš případ: pojednáme totiž krátce o jednom z těchto povstání, k němuž došlo na římském Středním Východě, o němž se nám dochovalo svědectví velmi malého počtu mincí, ražených ve jménu usurpátora Iotapiana.

O této téměř neznámé osobě se toho ví velmi málo, dokonce rekonstrukce celého jejího jména je nejistá a lze jen v tomto směru vyslovovat hypotézy, vycházející ze zkratek na mincích (…M[arcus] F[ulvius] RV[fus] IOTAPIANVS…). Jen málo starověkých autorů načrtává jen hlavní rysy jeho povstání, aniž by ovšem poskytli bezpečné chronologické detaily, týkající se jeho východní usrupace. Jak západořímský Aurelius Victor, tak východořímský Zósimos se totiž otázky dotýkají jen okrajově v jednom či dvou úryvcích svého historiografického díla[1]. Jisté je, že se Iotapianus vzbouřil proti císařské moci Říma mezi léty 248-249 po Kr., Filipa I. Araba (244-249) a Traiana Decia (249-251). Jevištěm usurpace byly římské provincie Sýrie a Kappadokie, i když je pravděpodobné, že Kappadokie poskytla povstalci větší podporu.

Aby se Iotapianus mohl postavit proti Filipovi I. Arabovi, musel být jistě ve své oblasti významným a známým aristokratem, tím spíše, že někteří badatelé s jistou důvěryhodností tvrdí, že musel náležet k rodině, nějakým způsobem spojené s královskou dynastií z Kommagény, jestliže poslední panovnice tohoto helénistického království nesly jméno Jotápe[2]. Podobnost jmen je překvapující. Podle již zmíněného Aurelia Victora měl prý Iotapianus ve zvyku prohlašovat, že jeho rod pochází přímo od Alexandra Makedonského, a tato pověst byla možná rozšiřována, aby legitimovala moc usurpátora a ukazovala ho jistým způsobem jako důstojnějšího, než jeho římský soupeř. Takovouto taktiku užíval v 1. stol. př. Kr. i panovník Kommagény, Antiochos I. (69-36 př. Kr.), s jehož rodinou, jak se zdá, byl Ioatpianus nějakým způsobem spojen. Zdá se, že povstání proti vládě Filipa I. Araba vyvolala ve východních provinciích vlna nespokojenosti se správou a daňovou zátěží Gaia Iulia Priska[3], císařova bratra, který se pro svou hrabivost a krutost těšil té nejhorší pověsti.

Ten byl jako „Rector Orientis“ na příkaz bratra, jenž neměl prostředky na splacení těžkého tributu za mír se Sassánovskou říší, a na okázalé slavení Milénia založení Říma, nucen novými a již nesnesitelnými daněmi doslova „vyždímat“ z bohatších východních provincií co jen ještě šlo. Místní obyvatelstvo krom toho novou císařskou rodinu nesnášelo, protože bezohledně a až nestoudně upřednostňovala provincii Arabia, z níž pocházela. Jediný hmatatelný důkaz Iotapianova povstání a usurpace pro nás v této chvíli představují mincovní ražby s jeho jménem. Jde výlučně o antoniniány, mamlé mince ze slitiny s nízkým obsahem stříbra. Jejich provedení je nedbalé, mnohdy až hrubé ve srovnání s antoniniány Filipa I. a Decia, ale síla výrazu portrétu usurpátora je srovnatelná se zobrazeními legitimních císařů.

Právě na základě stylu není možné přisoudit Iotapianovy antoniniány mincovně v Antiochii, jež za povstání v Sýrii nepřestala razit pro Filipa I. Za mincovnu, z níž vzešly Iotapiánovy antoniniány, nelze také považovat hlavní město Kommagény, Samosatu, která za Filipa I. razila výlučně bronzové mince s řeckými legendami pro místní oběh. Krom toho byla mincovna v Samosatě uzavřena Filipovým synem, Filipem II. (247-249 po Kr.), a znovu otevřena až za císaře Galliena (253-268 po Kr.), řadu let po Iotapianově povstání. Mincovnu, která razila tyto velmi vzácné mince, však jistě nelze klást ani do rozbouřené oblasti Kappadokie, která se tehdy prohlásila za věrnou usurpátorovi. Je třeba zaměřit pozornost k Caesareji Přímořské, jež hostila výtečně vybavenou mincovnu, která od prvních staletí impéria razila stříbrné mince s latinskou legendou[4].

Podle Joanna Zónarase totiž Caesarea prožívala v průběhu třetího století svůj vrcholný ekonomický rozkvět a dosáhla až podivuhodného počtu 400.000 obyvatel. Její úpadek je kladen do doby kolem roku 260 po Kr., po porážce císaře Valeriána sassánovským králem Šáhpúrem I., který město dobyl a těžce ho poškodil pleněním a bořením. V době Iotapiánova povstání, mezi léty 248-249, byla ještě Caesarea v plném rozkvětu, a nic nám nebrání věřit, že její mincovna byla ještě činná a razila pro usurpátora antoniniány. Ty jistě byly raženy v omezeném počtu, stejně jako musela být omezena oblast jejich oběhu, a stejně tak se předpokládá, že jejich ražba byla ukončena po porážce Iotapiánova povstání, se smrtí usurpátora, zavražděného vlastními vojáky, kteří ho do té doby aktivně podporovali proti útlaku císařské moci.

Typy, které charakterizují Iotapianovy antoniniány, nenabízejí velkou různost, naopak, jsou to téměř stejná schémata, která se opakují s nepatrnými variantami. Několik málo známých exemplářů[5] ukazuje na aversu poprsí usurpátora s papršitou korunou, typickým symbolem moci oné doby, a na jeho ramenou vidíme paludamentum a vojenskou zbroj. Obličej je protáhlý, s vousem, cítíme, že Iotapianus již nebyl v plnosti mládí, ale nebyl také příliš starý. Přes spíše hrubý styl mincí se Iotapianův portrét dá dosti dobře ve svých rysech odlišit od portrétů jeho císařských současníků Filipa I. a Trajána Decia. Jedinou variantou, hodnou na aversu pozornosti, je legenda: titul IMP[erator] ani v jednom případě nechybí, i když ne vždy je jasně čitelný, v takové míře, že to vede k předpokladu jeho zkratky, ve většině případů v podobě IM, zatímco jen v jediném případě je jasně čitelný jako IMP. Stejně tak je titul A[ugustus], tam, kde je přítomen, zkracován jako AV, a jen zřídka nalézáme AVG.

Revers je však ještě méně různorodý: vidíme na něm okřídlenou Victorii, kráčející vlevo (v jediném případě kráčí vpravo) v jejím standardním postoji s vavřínovým věncem a palmou vítězství v rukou. Nemohl zde být symbolismus, více spojený s usurpátorem jako Iotapianus, jenž nasadil všechny své síly, aby převážil nad nepřítelem, a i přes jeho závěrečný neúspěch se zdá, že jeho povstání muselo být tvrdým ostnem v boku moci Filipa I. Legenda, jež začíná IM, je často, ne však vždy, spojena na reversu s okřídlenou Victorií, kráčející vlevo, zatímco legenda s IMP s Victorií, kráčející vpravo. Abychom lépe pochopili typy, ražené ve jménu usurpátora Iotapiana, je třeba je představit v jejich obrazech s krátkými popisy. Zde je jejich repertorium.

Typ 1

 

avers: vpravo obrácená hlava usurpátora s paprsčitou korunou a legendou D/ IMP M F RV IOTAPIANVS; revers: vpravo kráčející okřídlená Victoria s palmovým listem v levé a vavřínovým věncem v pravé ruce, s legendou R/ VIC-TOR-IA AVG;  RIC, díl IV., část III., s. 105, č. 1 (varianta písmena D/ v legendě). Münzkabinett der Staatlichen Museen zu Berlin - Preußischer Kulturbesitz, č. 18203971 (5,8 gr.)

z aukce Hess Divo 324 (23.10. 2013), lotto 59 (6,19 gr.), povšimněte si podobnosti mezi oběma exempláři, které působí dojmem, že pocházejí ze stejného razidla

Typ 2

avers: vpravo obrácená hlava usurpátora s paprsčitou korunou a legendou D/ IM C M F RV IOTAPIANVS; revers: vlevo kráčející okřídlená Victoria s palmovým listem v levé a vavřínovým věncem v pravé ruce, s legendou R/ VICT-OR-IA AVG; RIC, díl IV., část III., s. 105, č. 2c. Jedna z těchto mincí byla ražena na antoninián Filipa I. (srov. RIC, díl IV., část III., s. 105, pozn. 2 (a)). Z aukce Gorny&Mosch 207 (15.10. 2012), lotto 679 (3,00 gr.)

z aukce Rauch 95 (30.9. 2014), lotto 585 (2,61 gr.)

Typ 3

avers: vpravo obrácená hlava usurpátora s paprsčitou korunou a legendou  D/ IM C M F R IOTAPIANVS AV;  revers: vlevo kráčející okřídlená Victoria s palmovým listem v levé a vavřínovým věncem v pravé ruce, s legendou R/ VICT- OR- IA AVG; RIC, díl IV., část III., s. 105, č. 2b (varianta písmena D/ v legendě). Aukce Numismatik Lanz 109 (27.5. 2002), lotto 762, z aukce Numismatik Lanz 100 (20.11. 2000), lotto 289 (3,67 gr.)

Typ 4

avers: vpravo obrácená hlava usurpátora s paprsčitou korunou a legendou D/ IM C M F R IOTAPIANVS AV;  revers: vlevo kráčející okřídlená Victoria s palmovým listem v levé a vavřínovým věncem v pravé ruce, s legendou R/ VICT-OR-I-A AVG; RIC, díl IV., část III., s. 105, č. 2b (varianta v zalomení R v legendě). Z aukce Rauch 79 (17.11. 2006), lotto 2462 (3,85 gr.)

Typ 5

avers: vpravo obrácená hlava usurpátora s paprsčitou korunou a legendou D/ IM C M F R IOTAPIANVS AV;  revers: vlevo kráčející okřídlená Victoria s palmovým listem v levé a vavřínovým věncem v pravé ruce, s legendou R/ VICT- OR- IA-AVG; RIC, díl IV., část III., s. 105, č. 2b (varianta v písmenu R/ v legendě). Z aukce NAC 62 (6.10. 2011), lotto 2062 (3,49 gr.)

Typ 6

avers: vpravo obrácená hlava usurpátora s paprsčitou korunou a legendou  D/ IMP M F RV IOTAPIANVS; revers: vlevo kráčející okřídlená Victoria s palmovým listem v levé a vavřínovým věncem v pravé ruce, s legendou R/ VIC-TORIA-AVGV; RIC, díl IV., část III., s. 105, č. 2b (varianty v provedení písmen D/ a R/ v legendě). Z aukce G. Hirsch asta 300 (24.9. 2014), lotto 165 (3,21 gr.)

Typ 7

avers: vpravo obrácená hlava usurpátora s paprsčitou korunou a legendou D/ IM C M F R IOTAPIANVS AVG; revers: vlevo kráčející okřídlená Victoria s palmovým listem v levé a vavřínovým věncem v pravé ruce, s legendou R/ VICT-OR- I-AAVG; RIC, díl IV., část III., s. 105, č. 2c (varianta v písmenu D/ v legendě). Z VIII. aukce Gemini (14.4. 2011), lotto 408 (3,02 gr.)

Z aukce NAC 87 (8.9. 2015), lotto 329 (3,83 gr.), již drraženo na aukci NAC 42 (20.11. 2007), lotto 161.

Typ 8

avers: vpravo obrácená hlava usurpátora s paprsčitou korunou a legendou D/ IM C M F R IOTAPIANVS AVG; revers: vlevo kráčející okřídlená Victoria s palmovým listem v levé a vavřínovým věncem v pravé ruce, s legendou R/ VICT- ORIAAVGV; RIC, díl IV., část III., s. 105, č. 2b (varianta v písmenech D/ a R/ v legendě). Z aukce NAC 92, část I. (23.-24. 5. 2016), lotto 650 (3,87 gr.)

Popis antoniniánu, představeného v RIC, díl IV., část III., s. 105, č. 2a, pocházejícího z rozprodeje Levisovy sbírky z roku 1925, neodpovídá příslušné fotografické dokumentaci. Zatímco ve svazku RIC je převzat popis v podobě, v jaké se objevil na s. 56 aukčního katalogu firmy Naville (vpravo obrácená hlava s paprsčitou korunou a legendou  D/ IMP M F R IOTAPIANVS A; vlevo kráčející okřídlená Victoria s palmovým listem v levé a vavřínovým věncem v pravé ruce, s legendou R/ VICTORIA AVG), přímé ohledání tohoto exempláře, pocházejícího z prestižní sbírky, nám umožňuje přinést nový a věrnější popis:

Typ 9

avers: vpravo obrácená hlava usurpátora s paprsčitou korunou a legendou D/ IM C M F R IOTAPIANVS;  revers: vlevo kráčející okřídlená Victoria s palmovým listem v levé a vavřínovým věncem v pravé ruce, s legendou R/ VICT-ORIA-AVG;  RIC, díl IV., část III., s. 105, č. 2a (varianta v písmenu D/ v legendě).

Ex USB Gold & Numismatics asta 78 (9 settembre 2008), lotto 1854 (3,05 g.), ex Münzen & Medaillen AG Auction 13, Basel, 17 June 1954, lot 741. Ex Sir Arthur J. Evans Coll., Auction Naville Ars Classica 17, Geneva, 3 October 1934, lot 1672. Ex H. C. Levis Coll., Auction Naville Ars Classica 11, Geneva, 18 June 1925, lot 878. Ex Vierordt Coll., Auction Jacques Schulman, Amsterdam, 5 March 1923, lot 2285. Ex Herzfelder Coll., Auction Egger 43, Vienna, 14 April 1913, lot 1758

tentýž exemplář na fotografii tab. 35, č. 878 katalogu rozprodeje Levisovy sbírky z aukce Naville XI z 18.-20. června 1925, který užili autoři RIC, díl IV., část III.

(Raffaele IULA, Storie e monetazione dell´usurpatore Iotapiano, v: „Il Giornale della Numismatica“, red. Roberto Ganganelli), z 25.5. 2016), http://www.ilgiornaledellanumismatica.it/?p=9178, přel. fjh; předkládané texty jsou nekomerčním informačním a studijním materiálem Numismatiky CB s.r.o., zaměřeným k rozšíření obzorů numismatiků a propagaci numismatiky samé. Autorská práva náleží autorům samým či svrchu uvedeným institucím, nakladatelstvím a redakcím).

na mapě Arménského království v jeho největším rozsahu za Tigrána II. Velikého (vládl v létech 95-55 př. Kr.) vidíme území vazalského Kommagénského království s hlavním městem Samosatou a vlevo dole Nicopolis Seleuciae, řec. Νικόπολις Σελεύκεια, do níž většina aukčních katalogů klade mincovnu, jež razila Iotapianovy antoniniány (s výjimkou Raffaela Iuly, jenž hypoteticky navrhuje mnohem vzdálenější Caesareu Přímořskou)

[1] Pozn. překl.: jsou to Aurelius Victor, Caesares, XXIX 2; Zósimos I 20.2 a I 21.2; ale i, byť naprosto okrajově, Polemius Silvius a Laterculus.

[2] Pozn. překl.: byly to Iulia Iotápé I. (Ιούλια Ἰωτάπη α', * Kommagéné asi 10 po Kr. - + asi 70 po Kr.), dcera krále Antiocha III. z Kommagény a sestra Antiocha IV. z Kommagény, jež po otcově smrti získala římské občanství a žila v létech 17-38 po Kr. v Římě v městské vile Antonie, dcery Marka Antonia. Roku 38 po Kr. jmenoval Caligula Antiocha IV. králem Kommagény a přiměl ho ke sňatku se sestrou (razila dokonce mince s legendou ΒΑΣΙΛΙΣΣΑ ΙΩΤΑΠΗ ΦΙΛΑΔΕΛΦΟΣ', a manžel na její počest založil město Iotape, dnešní turecký Aytap): jejich dětmi byli Gaius Iulius Archelaus Antiochus Epiphanes (Γαίος Ιούλιος Αρχέλαος Αντίοχος Επιφανής, * 38 po Kr. - +Athény 92 po Kr., roku 70 provázel s kommagénskými oddíly Tita při obléhání a dobytí Jeruzaléma a poznal osobně historika Josefa Flavia), Kallinikos a Iulia Iotápé II. (Ιούλια Ἰωτάπη β', * Samosata 45 po Kr., - + po 72 po Kr.) - ta zdůrazňovala svůj arménsko, řecko, médský původ a prohlašovala, že její rodina pochází od seleukovských panovníků. Když Nero jmenoval roku 58 po Kr. arménským králem Tigrána VI., provdala se v Římě za jeho syna Alexandra a vládli společně v malé kylýkijské Cetidě. Jejich dětmi byli Gaius Iulius Agrippa, Gaius Iulius Alexander Berenicianus a Iulia - a právě z tohoto potomstva, jak se soudí, vzešla Iotapianova rodina.

[3] Pozn. překl.: Gaius Iulius Priscus, bratr císaře Marka Iulia Philippa, zvaného Arabs, procházel z římské provincie Sýrie, zřejmě z Damašku, byl prefektem provincie Mesopotámie, prokurátorem Makedonie, a spolusprávcem Egypta. Za nešťastného perského tažení Gordiána III. z roku 243 to byl právě on, kdo po smrti prefekta prétoria Timesitea přesvědčil mladého a nezkušeného císaře, aby do této hodnosti jmenoval jeho bratra Filipa, a poté, co byl Gordián III. zavražděn vlastními vojáky, přispěl k jeho provolání novým císařem. Sám zůstal na Východě a užíval titul „Rector Orientis (Správce Východu)“, nesmírně vysoká cena za uzavření míru s vítěznými Sassánovci a stejně tak obrovské náklady bratrových kolosálních oslav tisíciletí od založení Říma ho však donutily k tvrdé daňové politice, jejíž neúměrná zátěž vyvolala Iotapianovo syrské povstání, které dokázal rychle potlačit. Poté, co byl Gaius Messius Quintus Traianus Decius, vyslaný potlačit povstání Tiberia Claudia Marina Pacatiana v Moesii a Pannonii, provolán vojskem císařem a porazil a zabil Filipa I. Araba v bitvě u Verony roku 249, povstal sám Priscus, udržel si kontrolu nad východními provinciemi, a spojil se dokonce s Góty, útočícími na dunajské hranici na Moesii, kteří v bitvě u Abrittu (u dnešní Dobrudže) porazili a zabili Decia i jeho syna Herennia Etruska. Priska pak porazil a odstranil nový císař Gaius Vibius Trebonianus Gallus.

[4] Pozn. překl.: Iulova hypotéza je zcela ojedinělá. V případě Iotapiánových antoniniánů typu 1 a 2 soudí katalogy posledních aukcí na mincovnu v Nicopolis Seleuciae, řec. Νικόπολις Σελεύκεια, malém městě, ležícím asi sto kilometrů severně od Antiochie, a to na základě pečlivého rozboru stylistických podobností s tam raženými antoniniány Filipa I. Araba, srov. Gorny & Mosch Giessener Münzhandlung, Auction 207, Lot 679 (15.10. 2012); Hess Divo AG, Auction 324, Lot 59 (23.10. 2013) kde se výslovně zdůrazňuje: „Stilistische Ähnlichkeiten mit Prägungen der Stadt Nikopolis Seleuciae für Philippus Arabs führten Bland zur Annahme, die nur insgesamt etwa 20 bekannten Antoniniane des Iotapian seien in dieser ca. 100 km nördlich von Antiochia gelegenen Kleinstadt geprägt worden“; ale i starší Classical Numismatic Group, Inc., Mail Bid Sale 64, Lot 1182 (24.9. 2003); ale i pro mne je Caesarea Přímořská jen těžko myslitelná, protože nemáme žádné přímé doklady, že by ji usurpátor ovládnul, ale byla vždy se svým správním významem a velkou bezpečnou rejdou těžce opevněného přístavu prioritním místem přísunu a vyloďování římských posil do syrsko-palestinské oblasti.

[5] Pozn. překl.: známe dosud asi dvacítku Iotapianových antoniniánů.