Státní dluh je tvořen dluhy vlády a vzniká hlavně díky hromadění schodků státního rozpočtu, kdy výdaje státního rozpočtu převyšují příjmy. Což je teď běžná praxe, kterou navíc pandemie podstatně zhoršila. Státní dluh je financován státními dluhopisy nebo půjčkami, většinou od Evropské investiční banky. Podle materiálu Ministerstva financí Státní rozpočet v kostce by měl letos náš státní dluh překonat hranici 2,5 bilionu korun. Během let 2021 až 2023 by měl navíc stoupnout zhruba o další bilion korun.

Oškubat oklikou

Dřív nebo později přijde velký výplach úspor střadatelů. Vždyť jen přímo na bankovních účtech leží biliony od spotřebitelů. Loni dokonce tento vak peněz nabyl, lidé do bank vložili ještě více.

Výplach se dělá měnovou reformou, rychlou inflací, anebo právě přes státní dluhopisy. Stát lidem slíbí nějakou korunu navíc, šálivé procento zhodnocení, když mu spotřebitel půjčí. Jenže kolik se slibuje na státních dluhopisech zhodnocení například v horizontu pěti let a jaké je reálné znehodnocení peněz za pouhý jeden rok? To přece každý vidí.

Státní dluh ČR v miliardách korun v letech 1993-2020 (graf: HlídacíPes.org, zdroj dat: Ministerstvo financí)

Největší past spočívá v tom, kdo vlastně dává velké peníze do státních dluhopisů. A to nikoliv své! Penzijní fondy, pojišťovny, stavební spořitelny mají povinnost investovat do státních dluhopisů danou zákonem. A kdo má zainvestováno u penzijních fondů, pojišťoven a stavebních spořitelen? Přece obyčejní lidé. Sice relativně menší částky, ale zase od velké spousty střadatelů. Ti tak nakonec zaplatí dluhy rozpočtů, i když oni si státní dluhopisy nekoupí, tedy přímo státu nepůjčí.

Jenže jejich peníze ve spořeních na to použijí mnohé spořitelny a fondy. Snadno lze tak střadatele oškubat. Oklikou.

Kdo žije z ruky do úst, na tom si nikdo nic nevezme, kdo je hodně bohatý, tak tyhle triky zná a většinou dopředu ví či tuší, co je na spadnutí a zařídí se podle toho. A v nejhorším případě odepíše nějakou nulu ze svého řádku nul.


Od stovky k pětitisícovce

Setrvalé ukusování hodnoty peněz je na první pohled patrné na neustále se zvyšujícím se počtu nul na nejvyšší bankovce. Mnozí pamatují ještě coby největší bankovku stokorunu. První stovka v poválečném Československu, zelená s motivem rolníků, byla vydána v roce 1961. Následovala pětisetkoruna (s motivem bojovníků SNP) už v roce 1973. Tisícikorunová bankovka pak v roce 1985. Pětitisícovka přišla v roce 1993. V roce 1971 byla stokoruna nejvyšší bankovkou. V roce 2011 byla zrušena padesátikorunová bankovka, uběhlo 40 let a stokoruna se stala naší bankovkou s nejnižší hodnotou. Jak dlouho bude trvat, než se nejmenší bankovou stane pětitisícovka?


Nejlépe se bere střední třídě

Proto dluhy veřejných financí vždy nakonec zaplatí střední třída: střadatelé a menší investoři, kdy na to, co rodina má, dřely tři i více generací.

Nedávné příklady, jak si státy zachraňují kůži, jsou až nepříjemně blízko. Polská vláda si před osmi lety pomohla k vylepšení státního rozpočtu znárodněním úspor na důchod. V roce 2013 převedla na státní účty více než polovinu prostředků naspořených ve fondech. Z nich bylo více než 40 procent investováno v polských státních dluhopisech, které stát skartoval, a snížil si tak státní dluh o zhruba osm procent.

Podobnou situaci zažilo i Maďarsko v roce 2010. Vláda dala lidem nůž na krk: Buď převedou úspory v privátních penzijních fondech zpět do státního fondu, nebo ztratí zhruba 70 procent budoucího důchodu. Většina lidí raději poslechla a pomohla tak zalepit další díru ve státním rozpočtu.

Nevěřím papírům se zlatým lemováním

Proto se držme selského rozumu. Nevěřím zázračným zhodnocením malovaným na papíře se zlatavým lemováním. Kdo je nohama na zemi, investuje své úspory či výnosy z předchozích aktivit do hmoty, ne do papíru.

Je velký rozdíl být střadatel a investor. Střadateli stačí výnos nepokrývající ani inflaci. Třeba ze stavebního či penzijního spoření či nájmu od známého. Investor se už chová jinak.

Já začínal s investicemi v akciích. Nyní spoléhám na investice do cihel – zlatých, stříbrných a hliněných. Nejvíce věřím ale pozemkům, půda je vzácná a ubývá. Navíc, pozemky nezažívají takové výkyvy cen jako akcie, kryptoměny či drahé kovy.

Napsal/a Vladimír Brůna 1. června 2021, článek převzat z HlídacíPes.org