Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 24 500 Kč (980,00 EUR)
skladem

KONTAKTY

Numismatika CB s.r.o.
Dopravně obchodní centrum Mercury
Nádražní 1759, 370 01 České Budějovice
tel: +420774319910
napište nám
info@numismatikacb.cz
 
 
Puncovní značky:
 

 


27. 11. 2017

V NIZOZEMSKÉM LIENDENU BYL OBJEVEN POKLAD 41 ZLATÝCH ŘÍMSKÝCH SOLIDŮ, ZAKOPANÝ KOLEM ROKU 460.

Archeologům se zdařil mimořádný objev v nizozemském Liendenu: plných 41 zlatých pozdně římských solidů. Poklad zřejmě ukryl nějaký francký vojenský náčelník ve druhé polovině 5. století po Kr., kdy tato oblast ještě náležela k Západořímské říši, jen nedlouho před jejím zhroucením z roku 476.

Nejmladší zlatá mince nese obraz Iulia Valeria Maioriana (* asi 420 - + Tortona 7.8. 461), západořímského císaře v létech 457-461. Na tomto základě soudíme, že poklad byl zakopán kolem roku 460“, řekl Nico Roymans, profesor archeologie na amsterdamské Vrije Universiteit.

K nálezu došlo díky upozornění minohledačkářů, kteří narazili na první mince v soukromém sadu. Nálezci a vlastník pozemku se ušlechtile mincí zřekli ve prospěch Museum het Valkhof v Nijmeegen, kde budou od pátku vystaveny pro veřejnost.

Podle Roymanse pravděpodobně Římané vyplatili tyto zlaté solidy některému franckému náčelníkovi za vojenskou pomoc proti jiných nepřátelským germánským kmenům. Je možné, že platbu provedl sám Aegidius[1], Maioriánův magister militum per Gallias. Je důležité si povšimnout, právě v oněch létech (463) dokázal Aegidius porazit Vizigóty v bitvě u Orelánsu díky vojenské pomoci Franků, vedených od roku 457 králem Childerichem I. (* asi 436 - + Tournai 481), otcem Chlodvíka I. V oněch létech se císař Maiorianus snažil obnovit římskou autoritu severně od Alp.

Na místě nálezu mincí byla mohyla z doby bronzové, kterou známe díky některým mapám z 19. století. Možná měl vlastník v úmyslu se sem vrátit a znovu si solidy vyzvednout: „Mohyla byla v pozdně římském období patrná a bylo snadné ji v terénu nalézt, možná právě proto byl poklad ukryt právě zde“, řekl Roymans. „Tento poklad je nezvyklý, protože spadá do velmi pozdního období“, prohlásil Stephan Mols, přednášející archeologii na Radboud Universiteit v Nijmeegen. Avšak máme stále více svědectví, že právě zde Římané hledali pomoc a verbovali pomocné oddíly.

Na tiskové konferenci v Museum het Valkhof archeologové Stijn Heeren, Nico Roymans a Jos Bazelmans zdůraznili význam nálezu pro přechod nizozemské oblasti z římských do franckých rukou.

Složení pokladu:

Valentinán II. (375-392) - 5 solidů

Honorius (395-423) - 10 solidů

Constantin III. (407-411) - 12 solidů

Iovinus (411-413) - 1 solidus

Joannés Primikérios (423-425) - 1 solidus

Valentinián III. (425-455) - 8 solidů

Valentinián II. nebo III. - 3 solidy

Maiorianus (457-461) - 1 solidus

Celkem 41 solidů

([Aezio], Un tesoro di 41 monete d’oro del Tardo Impero Romano scoperto nei Paesi Bassi, v: „Il Fatto Storico. Il Primo Quotidiano di Storia a Archeologia“ ze 3.6. 2017, https://ilfattostorico.com/2017/06/03/un-tesoro-di-41-monete-doro-del-tardo-impero-romano-scoperto-nei-paesi-bassi/#more-18514, přel. fjh;  předkládané texty jsou nekomerčním informačním a studijním materiálem Numismatiky CB s.r.o., zaměřeným k rozšíření obzorů numismatiků a propagaci numismatiky samé. Autorská práva náleží autorům samým či svrchu uvedeným institucím, nakladatelstvím a redakcím).

 

Lienden, místo nálezu 

 

 Prof. Niko Roymans na tiskové konferenci

mapa nálezů pokladů pozdně římských solidů v Nizozemí, Lienden je označen hvězdičkou

 

 

Maiorianův solidus

 

Západořímská říše v Maiorianově době (457-461)

 

Syagriovo „římské království“ k roku 486

 

 

Agrippinovi spojenci proti Aegidiovi: vizigótský bojovník 5. století (Angus McBride)

 

Agrippinovi spojenci proti Aegidiovi: Burgundové a římskou dračí zástavou (Angus McBride)

 

Aegidiův spojenec, francký král Childerich I., byl pánem území někdejší provincie Belgica I, a jako správce území provincie Belgica II má také římské velitelské purpurové paludamentum, v jeho rukou vidíme strašnou franckou vrhací sekyrku, zvanou francisca, i část nálezů z jeho hrobu v Tournai, objeveného roku 1656

 

Aegidiův spojenec, francký král Childerich I.

 

Francké království v době smrti Childericha I. kolem roku 481 (modře), „římské království“ (fialově, Alamanské království (červeně), Vizigótské (žlutě) a Burgundské království (zeleně)

__________________________________________________________________________________

 [1] Pozn. překl.: Aegidius (+465), Maioriánův magister militum per Gallias, pocházel z Gallie a byl pravděpodobně spřízněn s aristokratickou rodinou Syagriů z Lugduna (Lyonu) a s konzulem z roku 382 Afraniem Syagriem. Sloužil společně s budoucím císařem Maiorianem pod velením Flavia Aëtia. Patřil ke straně Maioriana a římského generála germánského původu Rikimera, a poté, co se chopili moci převratem proti císaři Avitovi, byl jim jmenován do hodnosti magister militum per Gallias. Aegidius zřejmě stál po boku Maioriana při tažení z Itálie do Gallie, kde vyrval Burgundům Lugdunum a dále do Hispánie proti Vandalům. Vojenské operace v Gallii řídil Aegidius s magister utriusque militiae Nepotianem, a vítězný Maiorianus mohl uzavřít mír s vizigótským králem Theodorichem II (* asi 426 + 466). Když byl roku 461 Maiorianus zajat a zabit na Rikimerův příkaz, Aegidius a comes Marcellinus odmítli uznat Rikimerovu loutku, nového císaře Libia Severa Serpentia  (* Buxentum, asi 420 - + Řím, podzim 465), takže Rikimer jmenoval do generálské hodnosti magister militum per Gallias svého stoupence Agrippina. Agrippinus byl ještě za Maiorianovy vlády obviněn Aegidiem u císaře ze zrady a odsouzen k trestu smrti, jíž uniknul jen díky Rikimerově intervenci, a nyní se spojil s Vizigóty a bojoval s nimi proti Aegidiovi a jeho spojenci, franckému králi Childerichovi I. Roku 462 Agrippinus otevřel Vizigótům cestu do jižní Gallie a přidělil jim město Narbonne a prakticky tak Aegidia odříznul od spojení se zbytkem impéria. Aegidiovi nezbylo, než si vytvořit na severu nezávislé římské území s centrem v Novidunu (Soissons, Regnum Romanorum), z nějž uznával výlučně autoritu Východořímského císaře, jakkoli se mu od něj nemohlo dostat přímé vojenské pomoci. Po Agrippinovi Rikimer jmenoval roku 463 magister militum per Gallias burgundského krále Gundericha, manžela své sestry, ale Aegidius se dokázal ubránit útoku Burgundů i Vizigótů, které porazil v bitvě u Orleánsu a zabil v ní i Theodorichova bratra Frederika. Zdá se, že roku 465, kdy umírá, zřejmě otráven, se Aegidius snažil proti svým nepřátelům získat i spojenectví Vandalů. V jeho severním „římském království“ po něm nastoupil comes Paulus, a po něm jeho vlastní syn, Afranius Syagrius (* 430 - + Novidunum 487), poslední magister militum per Gallias. Jemu toto území nakonec vyrval syn někdejšího otcova spojence, Chlodvík I., zakladatel francké merovejské dynastie, v bitvě u Soissons roku 486, a Syagrius se zachránil útěkem do Tolosy (Toulouse) k vizigótskému králi Alarichovi II., který ho však zajal a vydal Chlodvíkovi.


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ

Re:
Lukáš
29.11.2017 21:30