Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 24 500 Kč (980,00 EUR)
skladem

KONTAKTY

Numismatika CB s.r.o.
Dopravně obchodní centrum Mercury
Nádražní 1759, 370 01 České Budějovice
tel: +420774319910
napište nám
info@numismatikacb.cz
 
 
Puncovní značky:
 

 


29. 09. 2019

Všechny tváře Lívie.

Všechny tváře Lívie

Livia (Drusilla)1 je třetí manželkou Caia Iulia Caesara Octaviana Augusta, prvního římského císaře. Matka jeho nástupce Tibéria, prababička Caliguly, babička Claudia a praprababička Nerona může být plným právem považována za „pramatku“ julsko-klaudijské dynastie, která držela moc až do Neronovy smrti roku 68 po Kr. Mimořádná dlouhověkost Lívie (žila téměř devadesát let, což bylo ve starověkém světě dosti nezvyklé) a skutečnost, že byla manželkou a matkou nejvýznamnějších politických představitelů své doby, jí zajistila známost, která překonala propast času. Máme k dispozici její literární zobrazení, řadu sochařských portrétů, mince a nápisy, které nesly její jméno a byly jí věnovány, a svědčily o její nepochybné popularitě v římském světě. Velleius Paterculus, historik počátku císařského období a bezpodmínečný obdivovatel císaře Tibéria, jehož historiografická hodnota však byla v současné době znovu doceněna, hovoří o Lívii takto: „Livia, dcera velmi urozeného a svrchovaně schopného (Marka Livia) Drusa Claudiana 2, byla tou neujušlechtilejší, nejctnostnější a nejkrásnější mezi římskými ženami, manželkou Augusta, byla jeho kněžkou a dcerou, když byl Augustus přijat mezi bohy“. Asi o století později ji Tacitus popisuje velmi odlišnými slovy: historik zmiňuje, že roku 29 po Kr. zemřela velmi stará (aetate extrema) Iulia Augusta, urozená zrozením a adopcí. Poprvé se provdala za Tiberia Claudia Nerona 3, představitele prastaré patricijské aristokracie, který se po zavraždění Caesara v první chvíli rozhodnul postavit se na stranu jeho vrahů a uprchnul proto s manželkou a synem do ciziny, pak se však po dohodě s triumviry Markem Antoniem a Octavianem vrátil do Říma.

Velmi chvatný sňatek

Octavianus, uchvácený krásou Lívie, ji za krátký čas odvedl od manžela. Tacitus pokračuje tvrzením, že se neví, zda souhlasila či nikoli 4, že však Octavianus tak pospíchal, aby se s ní oženil, že ani nepočkal až porodí svého druhorozeného syna Tibéria Nerona (budoucího Drusa Staršího) 5. Lívie s Augustem neměla děti, avšak měla s ním společné některé pravnuky, kteří se zrodili z manželství Agrippíny Starší s Germanikem. Agrippína Starší byla totiž dcerou Iulie, jediné Augustovy dcery, a Agrippy, brilantního vojenského velitele a schopného Augustova spolupracovníka, zatímco Germanicus byl synem Drusa Staršího, syna Lívie, a Antonie Mladší, dcery Marka Antonia a Octavie, Augustovy sestry. Stále podle Tacita Lívie zachovávala tradici a nebylo jí proto v domácím životě možno nic vytknout, byla však milejší, než je ženám dovoleno, autoritářskou matkou a blahovolnou manželkou, zcela v souladu se lstmi manžela a pokrytectvím syna. Tato dvojakost charakteristik významných ženských postav v císařském období nás nesmí překvapit, protože je to rys, společný starověkým historikům. Je třeba objasnit, že Tacitus nazývá Lívii Iulia Augusta, to znamená jménem, které dostala roku 14 po Kr. po manželově smrti poté, co jím byla v závěti adoptována, a pod tímto jménem se nadále objevuje v oficiálních dokumentech.

Hostina na Palatinu

Octavianus, budoucí Augustus, a Lívie uzavřeli sňatek na počátku roku 38 př. Kr. On byl ženat již dvakrát: s Clodií, dcerou tribuna lidu Publia Clodia Pulchra a Fulvie, jež byla podle Cassia Diona zapuzena jako panna, a pak se Scribonií, spřízněnou se Sextem Pompeiem, zapuzenou podle pramenů v týž den, kdy porodila jejich jedinou dceru Iulii. Suetonius hovoří o podivné hostině (možná oné při svatbě Octaviana a Lívie), která se konala v luxusní domus, kterou si dal Octavianus postavit na Palatinu a byla nedávno zkoumána archeology. Při této příležitosti byl tehdejší triumvir ostře kritizován svými politickými protivníky, protože hýřil přepychem ve chvíli, kdy římský lid trpěl hladem neboť námořní blokáda Sexta Pompeia znemožňovala zásobování Města potravinami. Marcus Antonius totiž tušil, že uzavření sňatku mezi Lívií a Octavianem stvrzuje jeho dohodu s římskou tradicionalistickou aristokracií, dohodu, jež zmačně znásobovala moc budoucího císaře. Propaganda Marka Antonia chtěla Octavianovi přisoudit typické charakteristiky tyrana, který beztrestně vyrve krásnou manželku legitimnímu manželovi. Lívie byla, nikoli bez ironie, definována jako praneteř Caliguly, Ulixem stolatam, to znamená, volně přeloženo, jako „Odysseus v sukních“, jako zkušená v intrikách a záludech (Lívie dokonce není ušetřena ani pomluv, které se týkají jejích udajných intimních styků se všemi Augustovými nástupci in pectore, Claudiem Marcellem, jeho vnuky Caiem a Luciem Caesary, jejichž smrt v mladém věku prý způsobila, aby dosáhla nástupnictví svého syna Tibéria), ale současně byla ctěna v mnoha městech impéria jako božské vtělení Concordia a Salus, ta, která přináší prospěch a blahobyt.

Solidární manřelka

Pro ženu, která spojuje dlouhý život s výjimečným postavením solidární manželky zakladatele impéria, v době přechodu od starého k novému politickému řádu, který je celý třeba naplánovat a učinit skutečností, jsou to paradoxy. V případě Lívie byla zdůrazňována její funkce prostředníka a dobrodince jednotlivců i celých komunit, za níž vděčila své blízkosti císaři, novému centru moci; to je ostatně dědictví postavení některých velkých žen z řad pozdně republikánské aristokracie, manželek a dcer předních osobností mocenské elity, které pokračovalo i v případě žen u dvora v císařském období. Takováto funkce je doložena i oficiálními dokumenty, prvním ze všech senatus consultum de Cneo Pisone patre z roku 20 po Kr., které přisuzuje Lívii mnoho zásluh, mezi nimi i tu, že je matkou císaře Tibéria a tedy histým způsobem ručitelkou legitimity Tibériova nástupnictví v očích veřejného mínění. Třeba říci, že se již sám Augustus nasadil, aby stmelil rodiny Iulii a Claudii, a to tím, že si objednal literární oslavu vojenského talentu nevlastního svého syna Drusa Staršího, jenž v sobě spojoval oba původy, onen přirozený (klaudijský) i ten adoptivní (julijský), a bojoval a vítězil pro společnou slávu Říma. Lívie byla zbožštěna roku 42 po Kr. svým vnukem Claudiem, synem Drusa Staršího: kult divus Augustus a diva Augusta je proto podporován samotným císařem Claudiem a bude vysluhován ve společném chrámu ve všech městech impéria.

Augustovo mlčení

Dnes tedy máme k dispozici celou řadu odlišných portrétů Lívie: zjednodušeně lze říci, že je zde zcela pozitivní Lívie Velleia Patercula, dosti matná v Suetoniovi, nevyzpytatelná a intrikující u Tacita a předcházející budoucí skutečnost u Cassia Diona, když tvrdí, že Lívie toužila po skutečné spoluvládě s Tibériem: ve skutečnosti je tento historik ovlivně rolí, jakou ženy (Iulia Domna 6, Iulia Maesa 7, Iulia Mamaea 8, Iulia Soaemias 9) měly na severovském dvoře v první polovině 3. stol. po Kr., dvoře, který Cassius Dio důvěrně znal. Je zbytečné zdůrazňovat, že Lívie není nikdy zmiňována Augustem v jeho Res Gestae, jakémsi souhrnu jeho politické a vojenské činnosti, sepsaném císařem samým, který se nám dochoval v epigrafické podobě. Je to další znamení, že princeps soudil, že tradičním ženským prostorem je domácí a rodinné prostředí, byť s příležitostným přizpůsobením okolnostem: Augustovo manžlské zákonodárství, o jehož prosazení velmi stál, přisuzuje vysoce občanskou roli mateřství a po Lívii žádá, aby se stala jeho zárukou v očích společenství občanů, i prostřednictvím pořádání veřejných hostin, na něž byly zvány matres familias města Říma.

____________________________________________________________________________________________________________

1 Pozn. překl.: Livia Drusilla Claudia se narodila v Římě 30. ledna roku 58 př. Kr; zdrobnělina Drusilla poukazuje na to, že byla druhorozenou dcerou.

2 Pozn. překl.: otec stál na straně Caesarových vrahů a připojil se k vojsku Gaia Cassia Longina a Marka Iunia Bruta - poté, co je Marcus Antonius a Octavianus porazili roku 42 př. Kr. v bitvě u Filipp, následoval jejich příkladu a spáchal sebevraždu.

3 Pozn. překl.: Tiberius Claudius Nero (* Řím asi 85 př. Kr. - + Řím 33 př. Kr.) byl přímým potomkem konzula Tiberia Claudia Nerona, syna proslulého Appia Claudia Caeca (350-271 př. Kr.), cenzora z roku 312 př. Kr. a konzula z let 307 a 296 př. Kr., který roku 296 př. Kr. porazil Samnity v bitvě u Sentina, byl diktátorem v létech 292 a 285 př. Kr. a roku 280 př. Kr. odradil svou řečí Římany od uzavření míru s Pyrrhem. Jeho otec Drusus Claudius Nero proslul roku 67 př. Kr. pod Pompeiovým velením v boji proti pirátům. Swám sloužil Gaiovi Iuliovi Caesarovi jako quaestor a velel jeho flotile v alexandrijské válce, Caesar ho pak pověřil správou římských kolonií v Gallii. Byl přesvědčeným republikánem a stoupencem strany optimátů, po zavraždění Caesara roku 44 př. Kr. navrhnul v Senátu, aby byli jeho vrazi odměněni, roku 42 př. Kr. byl zvolen prétorem. V oné době se oženil s Lívií Drusillou a 16.11. 42 př. Kr. se jim ve Fondi narodil první syn Tibérius. Ve vystávajícím konfliktu mezi triumviry se postavil na stranu Marka Antonia a roku 41 př. Kr. se vydal z Říma s Lívií a malým Tibériem za Markovým bratrem Luciem Antoniem do Perusie (dnes Perugia), kterou oblehl Octavianus. Po pádu města roku 40 př. Kr. uprchnul s rodinou do Praeneste (dnes Palestrina) a pak do Neapolis (Neapol), kde se marně pokoušel naverbovat proti Octavianovi otroky, a nakonec na Sicílii za Sextem Pompeiem. Odtud se vydal za Markem Antoniem do Acháje. Do Říma se vrátil teprve po dočasném smíru mezi Markem Antoniem a Octavianem.

4 Pozn. překl.: ve skutečnosti šlo zřejmě o oboustranně výhodný kompromis - Octavianus potřeboval podporu patricijské gens Claudia a zkompromitovaní Claudii Nerones měli zapotřebí opory v Octavianovi, aby politicky přežili. Tiberius Claudius Nero ostatně nijak neprotestoval, přijal rozvod s Lívií Drusillou a přijal do svého domu a vychoval i dva syny, které s ní měl, Tibéria a Drúsa Staršího. Když roku 33 př. Kr. zemřel, jeho pohřební chvalořeč pronesl starší Tibérius a teprve pak se s mladším Drušem vydal do domu svého adoptivního otce a své matky; k celkovým okolnostem rozvodu nejnověji srov. Matthew DENNISON, Livia. L´imperatrice di Roma /původní vydání: Empress ofRome: The Life of Livia, Londýn, Quercus Editions Ltd, 2010/, Řím, Castelvecchi - Lit Edizioni Srl, 2013, s. 75-88.

5 Pozn. překl.: zde musíme autorku korigovat: Drusus Nero se narodil 14. ledna roku 38 př. Kr. a Octavianus a Livia Drusilla uzavřeli sňatek 17. ledna roku 38 př. Kr., tedy již tři dny po narození jejího druhorozeného syna, aniž vyčkali po rozvodu předepsanou dobu před uzavřením nového manželství. Na druhé straně bylo Octavianovi 23. září roku 39 př. Kr. čtyřiadvacet let a teprve při oné příležitosti přikročil k tradičnímu obřadu depositio barbae (oholení prvního vousu, který byl obětován některému božstvu nebo předkovi), normálně konanému ve dvaceti létech, a náležitě to oslavil velikou veřejnou hostinou pro přátele. Lívii Drusille bylo v chvíli sňatku bez dvou týdnů dvacet let, a již měla druhé dítě.

6 Pozn. překl.: Iulia Domna (* Emesa /dnes Homs v Sýrii asi 170 po Kr. - + 217 po Kr.) byla dcerou Iulia Bassiana, velekněze syrského slunečního božstva Él-Gabála, mezi léty 185-187 po Kr. přiměla na základě horoskopu, který jí předpovídal budoucího královského manžela, prokonzula provincie Gallia Lugdunensis, Lucia Septimia Severa, jenž již roku 179 po Kr. velel Legio III Scythica, aby se s ní oženil, a záhy mu porodila dva syna, Lucia Septimia Bassiana (od roku 195 po Kr. Marcus Aurelius Antoninus Caracalla) a Publia Septimia Getu. Když byl roku 193 po Kr. Lucius Septimius Severus provolán v Pannonii legiemi císařem, dostala titul Augusta.


7 Pozn. překl.: Iulia Maesa (* asi 170 po Kr. - + asi 226 po Kr.) byla dcerou Iulia Bassiana,kněze slunečního božstva Él-Gabála, ochránce syrské Emesy; provdala se za Iulia Avita, s nímž měla dvě dcery, Iulii Avitu Mamaeu a Iulii Soaemias Bassianu, obě budoucí matky císařů. Poté, co nastoupil na trůn manžel její sestry Iulie Domny, Lucius Septimius Severus, se přestěhovala do Říma a žila u dvora po boku sestry. Po smrti svého synovce, císaře Caracally a po sebevraždě Iulie Domny (po zavraždění Caracally odmítala stravu a zemřela hlady), se vrátila do Sýrie, ale Caracallův nástupce Marcus Opellius Macrinus (* Caesarea asi 164 po Kr. - + popraven v Kappadokii po 8.6. 218 po Kr.) ji proskriboval, avšak umožnil jí podržet si svůj majetek. Iulia Maesa zorganizovala spiknutí, směřující ke svržení císaře Macrina a nastolení čtrnáctiletého syna Iulie Soemias Bassiany, Sextia Varia Avita Bassiana, na trůn - aby zvýšila pravděpoodobnost úspěchu, dala kolovat zvěst, že je synovec nemanželským synem Caracally. Vzpoura propukla 15.5.218 po Kr., již 8. června bylo Macrinovo vojsko poraženo v bitvě generálem Iulie Mamaey Gannysem z Emesy a Macrinus, který vyslal syna Diadumeniana k parthskému dvoru s žádostí o pomoc, byl dostižen v Kappadokii a popraven (Diadumeniana popravili samotní Parthové) a Sextius Varius Avitus Bassianus se stal císařem pod jménem Heliogabal. Odměnil se jí titulem Augusta avia Augusti, avšak jeho bizarní chování, nehodné císaře, nevěstilo nic dobrého - Iulia Maesa ho proto přiměla, aby adoptoval dalšího jejího synovce, syna Iulie Avity Mamaey, Marka Iulia Alexiana Bassiana (později známého jako císař Alexander Severus), kterého mu postavila po bok s titulem Caesara. Není vyloučeno, že se podílela na přípravě Heliogabalova zavraždění jeho vlastní prétoriánskou gardou; zemřela roku 226 po Kr. a byla zbožštěna.

8 Pozn. překl.: Iulia Avita Mamaea (* 180 po Kr. - + zavražděna se synem v Mogontiacu / Mohuč 18. či 19.3. 235 po Kr.) byla dcerou Iulie Maesy a Iulia Avita a sestrou Iulie Soaemias Bassiany; provdala se za Marka Iulia Gessia Marciana, s nímž měla jediného syna, Marka Bassiana Alexiana (* Arca Caesarea 1.10. 208 po Kr. - + zavražděn v Mogontiacu /Mohuč 18. či 19.3. 235 po Kr.), který se po Heliogabalově zavraždění s podporou Iulie Maesy stal císařem (jako císař Marcus Aurelius Severus Alexander), jakkoli mu v té době bylo teprve čtrnáct let. Mamaea vládla jménem syna, který ji měl v takové úctě, že když dospěl, udělil jí titul consors imperii, syna provázela i na vojenských taženích
proti Parthům a do Germánie (což byla zvyklost, kterou zavedla již Iulia Domna).

9 Iulia Soaemias Bassiana (* 180 po Kr. - + 11.3. 222 po Kr.) byla dcerou Iulia Avita a Iulie Maesy, provdala se za Sexta Varia Marcella, kterého Caracalla jmenoval prefektem prétoria. Podílela se aktivně na spiknutí proti Macrinovi a po nastolení Heliogabala se vrátila ze syrského vyhnanství do Říma, kde hrála klíčovou politickou roli, protože se mladý císař zajímal především o náboženské otázky, a založila na Quirinálu i jakýsi „sněm“ žen, zvaný Senaculum, v němž společně vynášely „zákony“ ohledně šperků, šatu, dvorské etikety a přednostního postavení. Heliogabalovo i její jednání budilo takové pohoršení, že se od nich Iulia Maesa vzdálila a roku 222 vsadila na dalšího synovce Marka Iulia
Alexiana Bassiana (císař Severus Alexander). Iulia Soaemias se pokoušela o protiúder, ale Iulie Maesa ji přeplatila u prétoriánské gardy a ta ji i s Heliogabalem zavraždila, její jméno pak bylo stiženo damnatio memoriae.

____________________________________________________________________________________________________________

 

Livia Drusilla, čedičová busta, kol. 31 př. Kr., Paříž, Musée du Louvre, inv.č. Ma 1233 (NIII 1035)

Livia Drusilla z Paestum, Madrid, NárodníArcheologické Muzeum, výška 177 cm, inv.č. 2737

Livia Drusilla jako Ops s rohem hojnosti, ze sbírky Borghese, výška 253 cm, Paříž, Musée du Louvre

Livia Drusilla jako bohyně Pietas, Tibériův dupondius z let 22-23 po Kr., RIC I 43 variety (Tiberius)

synové Lívie Drusilly z prvního manželství: Tibérius, Paříž, Musée du Louvre

synové Lívie Drusilly z prvního manželství: Drusus Starší Brusel, Musée du Cinquantenaire

Drusus Starší, Milán, Museo Archeologico

Drusus Starší z Athén, asi 9 př. Kr - 2 po Kr., Paříž, Musée du Louvre

Drusus Starší nebo Germanicus, Vídeň, Kunsthistorisches Museum

____________________________________________________________________________________________________________

Francesca CENERINI, Tutti i volti di Livia,
v: „Archeo. Attualità del Passato“, roč. 2008, č. 6 /328/, červen 2012, s. 108-110, přel. fjh; předkládané texty jsou nekomerčním informačním a studijním materiálem Numismatiky CB s.r.o., zaměřeným k rozšíření obzorů numismatiků a propagaci numismatiky samé. Autorská práva náleží autorům samým či svrchu uvedeným institucím, nakladatelstvím a redakcím.

 


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ