100 Kč Karel IV.

Český král a římský císař Karel IV. se narodil 14. května 1316 v Praze. Na přání své matky Elišky Přemyslovny byl pokřtěn jménem Václav. Jméno Karel získal v r. 1323 po svém kmotru při biřmování, francouzském králi Karlu IV., na počátku svého sedmiletého pobytu ve Francii. Tento pobyt a zejména přátelství s Pierrem de Rosières, budoucím papežem Klimentem VI., výrazně ovlivnily jeho povahu a myšlení a tím do značné míry i vývoj českého státu. Do Čech se Karel vrátil na podzim r. 1333. V následujícím roce obdržel titul markraběte moravského a oficiální pověření zastupovat krále Jana Lucemburského v celém českém státě. Českým králem se stal po smrti Jana Lucemburského v srpnu 1346, o měsíc dříve byl zvolen králem římským. Jako císař římský byl korunován v r. 1355.

Po celý svůj život Karel IV. usiloval o to, aby se české království a Praha staly hlavním centrem římské říše. Velkého úspěchu v tomto směru dosáhl již v r. 1344, kdy papež Kliment VI. povýšil na jeho žádost pražské biskupství na arcibiskupství. Arcibiskupem, s právem pomazat a korunovat české krále, se stal Arnošt z Pardubic. Při jeho inauguraci byl také položen základní kámen Svatovítské katedrály na pražském hradě. V březnu r. 1348 vydal Karel IV. zakládací listinu Nového Města pražského, jehož založením se Praha stala největším městem celé římské říše. O měsíc později byla vydána i zakládající listina první univerzity ve střední Evropě: pražského vysokého učení, nynější Univerzity Karlovy. Nebyla to však jediná škola, která v Karlově době vznikla. Jen v Praze bylo založeno 25 tzv. partikulárních (částečných) škol, což bylo v té době několikanásobně víc než v jiných velkých evropských městech.

Za vlády Karla IV. došlo také k velkému rozvoji obchodu, řemesel a zemědělství. Z dnešního pohledu však nejvýznamnější byla jeho podpora kultuře, umění a vědě. Do Čech pozval mnoho vynikajících stavitelů, malířů a sochařů, dal vybudovat řadu hradů, chrámů, klášterů a dalších významných staveb. Výrazně podporoval rozvoj písemnictví a práva, propagoval český jazyk, který se za jeho vlády stal jednou z evropských diplomatických řečí. Písemnictví a právu se král věnoval i osobně. Psal básně, legendy, vlastní životopis, sestavoval slovníky, vydával řády a zákony. K jeho nejvýznamnějším počinům v této oblasti patří vydání Zlaté buly z r. 1356 – prvního uceleného říšského zákoníku, jehož některá ustanovení platila až do rozpadu římské říše v r. 1806. Pro Čechy bylo důležité, že bulou byla uzákoněna řada výsad pro český stát a českého krále, takže české království mělo v říši zvláštní privilegované postavení. Obdobný český zákoník, Majestas Carolina, se však pro silný odpor šlechty Karlovi vydat nepodařilo.

V posledních letech své vlády usiloval Karel IV. o dokončení konsolidace českého státu a zabezpečení dalších držav a římského císařství pro své potomky. V závěti se snažil mezi své syny rozdělit moc tak, aby v budoucnosti nedocházelo ke zbytečným sporům. Tato jeho snaha se však minula účinkem – rozdělení moci později vedlo k oslabení postavení českých králů i celého království. Snad i proto, že žádný z Karlových synů nezdědil jeho nadání a sílu jeho osobnosti. Karel IV. zemřel večer 28. listopadu 1378 na silný zápal plic. V pohřební řeči 16. prosince byl poprvé osloven jako "otec vlasti", titulem, který mu jistě právem náleží.