1. část

„... u ní přece vypadával ten střed.“ Tato nebo podobná věta zazní snad v každém druhém rozhovoru o současných českých padesátikorunových mincích. Představa, že z padesátikorun samovolně vypadávají středy, je pověstí, která se u části obyvatelstva udržuje už přes dvacet let, ačkoliv nebyla nikdy potvrzena.

Proč byla padesátikorunová mince zařazena v roce 1991 do plánované soustavy nových československých mincí, proč byla vydána do oběhu už v roce 1993, proč z něj záhy téměř zcela vymizela a vrátila se až po patnácti letech, a jaké byly další osudy této, po všech stránkách zajímavé, první mince samostatné České republiky, si ponechejme na některý z dalších příspěvků.

Pro dnešní potřebu se spokojme s konstatováním, že byla nejvyšší z devíti nominálních hodnot mincí, zavedených po vzniku samostatné české měny v roce 1993 a po ukončení platnosti haléřových mincí zůstává nejvyšší z šesti současných nominálních hodnot českých mincí. Má průměr 27,5 mm, sílu (tloušťku) přes obrubu (t.j. zvýšený okraj na obou stranách chránící reliéf mince před mechanickým poškozením) 2,55 mm a hmotnost 9,7 g.

Padesátikoruna je tzv. mincí bimetalovou neboli dvojkovovou či bicolorovou neboli dvoubarevnou. Tento název získaly mince tohoto druhu podle dvou samostatných částí, vnějšího mezikruží a vnitřního středu, které ovšem nejsou odlišné jen barevně, ale fyzicky se skládají ze dvou různých kovů. Naše padesátikoruna je však díky své složité konstrukci složena z ještě více mincovních kovů, než by napovídal název, konkrétně tří – oceli, mědi a mosazi. Její složitá konstrukce přináší zvýšené nároky na výrobu i na kontrolu kvality dodávek z výroby. Za dvacet let její existence nebylo vždy jednoduché zajistit stálou technickou kvalitu za přijatelnou cenu, ale složitá konstrukce poskytuje padesátikoruně vysokou ochranu proti padělání zejména při použití padělků v mincovních automatech.

Konstrukce padesátikoruny vznikla na základě potřeby podstatného snížení výrobních cen oběžných mincí před téměř 25 lety, kdy pořizovací náklady mincovních kovů výrazně ovlivnil přechod na světové tržní ceny. Jestliže po deseti letech její existence bylo možné označit materiálovou konstrukci této mince za zastaralou (zejména s ohledem na podstatnou redukci dostupných materiálů ukončením výroby mincí národních měn a přechodem výrobně klíčových států na jednotnou evropskou měnu), po dalších deseti letech ji můžeme označit za minci plnící kritéria vysoké bezpečnosti mincí, která se opět dostává do zájmu emitentů mincí a mincoven v souvislosti s paděláním euromincí a britských liber.

Obě části padesátikoruny jsou vyrobeny z vrstvených materiálů, u nichž jiný mincovní kov tvoří jádro (substrát) a jiný kov povrch (pokov). Mezikruží je vyrobeno technologií plátování a galvanického pokovení, střed pouze plátování. Při plátování jsou na příslušně silný ocelový plech z obou stran naplátovány, vlastně naválcovány, dva tenčí plechy dalšího kovu (v případě mezikruží je to měď, v případě středu mosaz, tedy slitina mědi a zinku). Pevné spojení substrátu a plátů spočívá ve vytvoření difúzního spoje obou kovů, kterého se dociluje zejména vysokým tlakem válců plátovacího stroje, zdrsněním povrchu plechů kartáčováním a následným tepelným zpracováním – žíháním, kterým dochází k rekrystalizaci materiálů. K pevnému spojení obou kovů je nutná značná redukce původní tloušťky plechů až na méně než polovinu při jednom průchodu, přičemž se musí zabránit znečištění styčných ploch plechů oxidy, oleji a dalšími nečistotami.

Princip oboustranného plátování plechu na plátovacím stroji.

Z naplátovaných plechů (tzv. cánů) o šířce několika desítek centimetrů jsou na střižném stroji vysekány polotovary budoucích mincí, tzv. střížky. Zbytkový plech s vysekanými otvory (tzv. cizálie) slouží k dalšímu hutnímu přepracování. Pro mezikruží bimetalových mincí jsou nutné dva výstřihy (vnější obvod a otvor pro střed) a vzniká také dvojí odpad.

Princip výstřihu střížků z cánu válcovými průbojníky.

Na obvodu střížku, který bude po ražbě obvodem mince zvaným hrana, zůstává však po plátování obnažený substrát mezi dvěma pláty. Ocelové jádro může po delším oběhu korodovat a výrazně snížit životnost mince, která se na rozdíl od bankovek počítá na desítky let. Zejména u vysokých nominálních hodnot, které trpí menší ztrátovostí v oběhu a menším vývozem do zahraničí, tedy předpokládá se jejich dlouholetý oběh, je proto vhodné zakrýt ocelové jádro další operací, kterou je galvanické pokovení střížku týmž nebo jiným kovem, který slouží jako protikorozní vrstva. Mezikruží naší padesátikoruny je proto mědí nejen plátované, ale následně i mědí galvanicky pokovené.

Princip galvanického pokovování drobných předmětů v rotujícím bubnu.

Střížek je ve zjednodušeném geometrickém vyjádření rotační válec o malé výšce. Ve skutečnosti je to o něco složitější tvar, neboť střížky většiny konstrukcí vyžadují materiálovou zásobu pro kvalitní vyražení zvýšené obruby, čehož se dociluje tzv. rolírováním (správně česky okrajkováním), vlastně stranovým stlačením střížků, při němž dojde ke zvýšení okraje. V této operaci je také možné vylisovat na hranu střížku různé nápisy, ornamenty či jejich kombinace. Mincovním kovem a hmotností je střížek shodný s budoucí mincí. Průměr střížku je ale menší, aby při ražbě bezproblémově vniknul do kruhového ocelového nástroje zvaného ražební kruh, který vymezuje průměr ražené mince.

Princip ražby mince, střížek mezikruží a středu bimetalové mince mezi horním a dolním razidlem, jejichž údery pod vysokým tlakem probíhá automatická ražba rychlostí až 1 000 kusů mincí za minutu (ražební kruh obepínající razidla a vymezující průměr ražené mince je znázorněn průhledně).

Tím jsme se stručně seznámili se základními parametry a technologií vzniku padesátikorunové mince. V druhé části si řekneme něco o ražbě bimetalové mince a spojování obou částí střížku.

2. část

V první části tohoto příspěvku jsme se stručně seznámili se základními parametry a technologií vzniku padesátikorunové mince. Dnes si řekneme něco o ražbě bimetalové mince a spojování obou částí střížku.

Bimetalové mince je možné razit dvěma způsoby. Prvním je ražba na speciálních lisech, v jejichž typovém označení je obvykle dodatkový kód „Bi“. Tyto lisy mají zdvojené podávací dráhy a oba střížky, pro mezikruží i střed, jsou samostatně podávány až k razidlům. Ke spojení mezikruží a středu dojde až při ražbě, ve stejném okamžiku, kdy razidla opatří obě strany střížku reliéfem a promění je tak v hotovou minci. Druhý způsob používají mincovny, pro něž není ekonomické opatření drahého speciálního lisu. Výrobce střížků pro ně nechá obě části spojit v samostatné výrobní operaci, při níž se použijí tzv. slepá razidla, tedy nástroje bez reliéfu.

Střížky mezikruží a středu před spojením, střížek mince po spojení v samostatné operaci a hotová mince.

Při obou způsobech dochází v důsledku ražebního tlaku kolem 120 tun a tečení materiálu k relativně pevnému spojení mezikruží a středu. Přesto je však třeba tuto pevnost dále zvýšit, zejména proti kolmému tlaku. Toho se dociluje vylisováním prvků (tzv. zámků) různého tvaru do styčné plochy mezikruží nebo středu (častěji středu, kde je to technicky jednodušší). Zámky se lisují do hrany střížku rolírováním, tedy stejným způsobem, jakým se dociluje materiálová zásoba pro zvýšenou obrubu či dekorativní prvky na hraně.

Princip rolírování, reliéfní prvek v čelisti rolírky je vtlačován do rotujících střížků, unášených válcem.

Různé druhy vlisovaných prvků na hraně střížku středu bimetalových mincí, zajišťující spojení mezikruží a středu.

Při ražbě pak dojde k částečnému vtlačení materiálu jedné části střížku do vylisovaného prvku v druhé části střížku, čímž se docílí ještě větší pevnosti při spojení obou částí mince.

Střížek mezikruží s povysunutým střížkem středu. Na hraně střížku středu je patrná vlisovaná souvislá drážka, sloužící jako zámek i na českých padesátikorunách.

Zjednodušený průřez padesátikorunou a její částí, z níž je patrné částečné vtlačení galvanické mědi a oceli z mezikruží do drážky vlisované ve střížku středu.

Tolik tedy několik základních informací o ražbě bimetalové mince a spojování obou částí střížku. V třetí části se budeme věnovat pověsti o samovolném vypadávání středů a skutečnostem, které ji mohly ovlivnit.

3. část

V druhé části tohoto příspěvku jsme se věnovali ražbě bimetalové mince a spojování obou částí střížku. V závěrečné části si připomeneme vznik fámy o samovolném vypadávání středů a přiblížíme skutečnosti, které ji mohly ovlivnit.

Krátce po vydání padesátikoruny do oběhu se začaly objevovat informace, že z mincí samovolně vypadávají středy. Nevíme, zda informace vznikla pouze z tuzemských zdrojů na základě výskytu poškozených mincí nebo byla inspirována skutečnými problémy tohoto druhu, které se vyskytly při zavádění bimetalových mincí v první polovině 80. let, kdy ještě nebylo spolehlivě vyřešeno spojení mezikruží a středu. K šíření fámy nechtěně přispěly i sdělovací prostředky, když jako ilustraci ke svým reportážím o výskytu mincí s odděleným mezikružím od středu použily z nedostatku autentického materiálu fotografie bezvadných mincí, jejichž obě části oddělily grafickou úpravou. Vzhled těchto ilustračních fotografií byl velmi věrný a dále podpořil dojem, že takové mince skutečně existují.

Oddělení obou částí bezvadné mince pomocí grafického software.

První oddělené padesátikoruny, které přinesli občané do bank k výměně a obchodní banky odvedly České národní bance, byly proto přirozeně podrobeny náležitému zkoumání. Při něm bylo zjištěno, že ve všech případech oddělených mezikruží od středů se jednalo o oddělení násilné. I když nebyla prováděna mechanoskopická zkoumání, pro daný účel nepotřebná, ze stop bylo možné dovozovat, že používanými nástroji byla kladiva, svěráky či kleště. Někteří naši spoluobčané tedy „zkoumali“ pevnost spojení mezikruží a středu padesátikorun či se „bavili“ jejich rozpojováním stejně, jako jiní se baví deformací mincí položených na železniční koleje, změnami jejich povrchu pomocí kyselin a louhů a jinými způsoby poškozování.

Úmyslné poškozování mincí (ilustrační foto z osvěty).

Násilný způsob oddělení mezikruží a středů byl jako důvod poškození těchto mincí potvrzen i v dalších případech, v nichž byly předloženy oddělené části padesátikorun. I když ne vždy byly tak markantní, jako zde vyobrazené dva archivované případy z roku 1993.

Dva případy poškozených padesátikorun s oddělným mezikružím od středu a různou mírou celkové destrukce.

Existují sice i méně patrné způsoby oddělení mezikruží a středů bimetalových mincí, nebudeme však navádět, neboť poškozování tuzemských peněz je stále trestným činem ohrožování oběhu tuzemských peněz podle § 239 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Pachatel může být za něj potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Od poškozených mincí je třeba citlivě odlišovat i chyboražby, které v průběhu dvaceti let výroby padesátikorun také vznikly. Chyboražba je odborný, poněkud honosný pojem pro vadnou ražbu, výrobní zmetek, aušus. Mincovny a tiskárny cenin (a také jejich subdodavatelé) jsou továrny na výrobu hotovostních peněz. Továrny velmi specifické, ale přece jen továrny, s roční výrobou desítek až stovek milionů kusů výrobků (tedy v případě našeho, poměrně malého státu), a i v nich výrobní zmetky nutně vznikají.

Výrobní zmetky mají v numismatice, a také v některých dalších oborech (např. filatelii) zvláštní postavení v tom, že mohou být předmětem sběratelského zájmu a v některých případech může jejich sběratelská cena převýšit cenu bezvadného výrobku. Naopak těžko si lze představit, že si někdo z nás ponechá automobil, který přestal jezdit, jen proto, že má velmi zajímavou výrobní vadu motoru. Nebo televizor, který nelze naladit, protože má velmi neobvyklou výrobní vadu tuneru. Chyboražby však řada sběratelů zařadí do svých sbírek dokumentujících zákonitosti výrobního procesu, nebo i jen jako zajímavost.

Mezi existujícími typy chyboražeb jsou tři, které mohly způsobit záměnu a vyvolat dojem samovolného vypadávání středu z mezikruží padesátikorun.

Prvním z nich je pravý, ale neražený střížek mezikruží. Nejde vlastně o chyboražbu, ale bezvadný polotovar. Pokud však projde výrobním procesem a dostane se do balení společně s bezvadnými mincemi, považujeme i neražené střížky za chyboražby spočívající v absenci ražby. Neražené střížky se dostaly v roce 1993 mezi bezvadné ražené mince a byly dodány do České republiky v originálních baleních, i když jen zcela ojediněle. Byl to důsledek rychlé výroby nových českých platidel, kdy jen v mincovně v německém Hamburgu muselo být během několika měsíců vyrobeno 35 milionů kusů padesátikorun a 375 milionů kusů ostatních hodnot.

Střížek mezikruží bez ražby, který se dostal do balení s bezvadnými mincemi.

Druhým typem je chyboražba na střížek mezikruží s chybějícím středem. Ke vzniku této chyboražby došlo chybou podávacího zařízení lisu, kdy do ražebního kruhu byl podán střížek mezikruží bez střížku středu. Razidla tedy otiskla reliéf mince jen do vnější části. V důsledku vysokého tlaku na mezikruží a absence protitlaku z chybějícího středu došlo k částečnému vytečení materiálu mezikruží i do části prostoru pro střed. Otvor v mezikruží je tak menší než střed a nemá ideální kruhový tvar.

Chyboražba na střížek mezikruží bez střížku středu.

Třetím typem je chyboražba na střížek mezikruží s cizím tělesem, které bylo zaměněno za střed. Ke vzniku této chyboražby, která je skutečně kuriozní a velmi ojedinělá, došlo záměnou střížku středu za cizí těleso.

Chyboražba na střížek mezikruží bez střížku středu, který byl zaměněn za cizí těleso, pravděpodobně průmyslový výlisek (podložku).

Ačkoliv se tedy samovolné vypadávání středů padesátikorun v praxi nevyskytlo, na možnost výměny necelých mincí pamatovala právní úprava, vznikající po zavedení nových českých platidel. Vyhláška č. 37/1994 Sb., kterou se stanoví postup při příjmu peněz a nakládání s nimi a při poskytování náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince, v § 8 stanovila, že u mincí, u kterých může v důsledku technologie jejich výroby dojít k oddělení vnějších a středních částí, se poskytuje náhrada ve výši nominální hodnoty mince při předložení všech částí mince nebo alespoň té části, jejíž průměr odpovídá celkovému průměru mince, zatímco za samostatně předložené střední části mince se náhrada neposkytuje. Tato právní konstrukce vycházela ze skutečnosti, že při tehdejších, nepříliš vysokých technických požadavcích na způsob zpracování mincí mohla samotná mezikruží projít počítacími stroji jako bezvadné mince. Tato vyhláška byla vydána jako prováděcí právní předpis zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, a byla účinná od 1. března 1994 do 30. června 2011.

Současná právní úprava této problematiky, zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí, je účinná od 1. července 2011. Tuzemská mince vyrobená z více částí, jejíž jednotlivé části jsou odděleny, je podle § 2 odst. 5 písm. c) zákona definována jako mince nestandardně poškozená. Nestandardně poškozené mince se podle § 10 odst. 3 zákona nevyměňují, avšak Česká národní banka může ve výjimečných a odůvodněných případech náhradu poskytnout.

I přes snahu o různé formy osvěty, pověst, že z padesátikorun samovolně vypadávají středy, zůstala v obyvatelstvu zakořeněna a i po letech se jedná o jeden z častých dotazů, který dostává Česká národní banka od odborné i nejširší veřejnosti.

Dodatek: krátce po vydání první části tohoto příspěvku zveřejnila Velká Británie přípravu vydání jednolibrové mince nového vzoru v bimetalovém provedení s posílenou ochranou proti padělání. Je to další významná reakce na výskyt padělaných mincí v peněžním oběhu, který dosahuje ve Velké Británii až jednotek procent.

autor: Jaroslav Moravec, Česká národní banka, zdroj: http://www.cnb.cz/